7.8.2012-7.4.2014
I recently read your comments guys. I am still so grateful for all of you. - 8.10.2015

Occupational hazard- love...28.díl

17. července 2014 v 17:41 | Raduš |  Occupational hazard- love....(Narry)

Okey, aha, lol už 28. díl!
(to bylo super divný)
anyway než odjedu do země dvoupatrových, červených autobusů. Docela mi došlo že by mi vadilo kdyby jste se nedozvěděli konec, což je ještě víc divné jelikož to tu stejně nikdo nečte.



Mírně jsem se k němu přiblížil

" ..rád-Harry.?"

Moment.... moment!

Dech se mi zastavil a já sám jsem se zasekl v pohybu. Moje hlava zapomněla co se v ní honilo a pusa slova které jsem právě, Nathanovi,chtěl říct.
Samozřejmě že to byla trapná chvíle když jsem se upřeně a totálně šokovaně soustředil na někoho jiného než na něho a on se na mě díval, jako kdyby mi totálně přeskočilo když jsem přestal mluvit uprostřed věty.

Jenže já za to nemohl! Tak rád. Tak rád bych mu řekl že ho mám rád a tenhle den, nebo snad rande, bych si užil jenže..ehm..prostě

"Harry?" Krátce, a znepokojivě, se Nathan zasmál a pokoušel se se mnou zpět navázat oční kontakt.

"Teda jako, ano, pár přezdívek mám ale-"

Pokoušel se celou tuhle divnou situaci nějak odlehčit vtipnout poznámkou, možná protože nevěděl o co se jedná, ale ne. Pan pojďmenarandeadělatžetorandenení Horan ho musel sprostě a dost hnusně přerušit.

"Ne, ne támhle! To..to je Harry" Rychle jsem ukázal ke vchodu restaurace, odkud jsme přišli, a zoufale jsem si to snažil vymluvit.

Jenže ne. On to byl Harry. Harry. Harry. Harry!
Byl tu, v naší restauraci. Několik metrů od nás. Tak rád bych si přál abych se nadýchal rajského plynu a mohl říct, že se mi zdá. Jenže bohužel.

"Aha...takže to je ten..Harry z tvé práce?"

"Bohužel" Broukl jsem

"Proč? Vy se nemáte rádi?" Usmál se rozpačitě Nathan. Otočil jsem se zpět a konečně jsem se na něho podíval.

O Harrym jsem mu něco říkal. Ale jenom část. Tu lepší část. Takže samozřejmě, tu menší část.
Neřekl jsem mu nic o tom,co mi v práci dělá nebo jaký je. Řekl jsem, že jen se mnou pracuje.

"Řekněme. Že kdybych si měl vybrat parťáka a on by byl poslední volný, dal bych výpověď" Shrnul jsem to se sarkastickým úsměvem.

Znova jsem se otočil abych se na něho podíval. Harry stál u dveří s rukama za zády, mírně se pohupoval se strany na stranu a rty měl k sobě pevně sepnuté. Byl tam sám. Takže na někoho čeká.. Hmm

"Je tu taky s někým na večeři?" Zeptal se potichu Nathan.

No spíš je tady, aby se pokusil mi nějak zhoršil zbytek den.

Harry měl opět černé kalhoty, od kterých má jistě pět párů, zelené triko a vlasy...jistě vlasy tvořili asi 15% jeho výšky.

Dobře. Mohl jsem si odpustit to úporné sledování. Není mi přece devět a on není můj crush.

Jenže on se v tom najednou otočil, přímo na mě, a usmál.

Do prdele.

Rychle jsem se otočil zpět.

"Je všechno v pořádku?" Usmál se mě Nathan a já se pokusil o to samé.

"Jasně jen-"

"Hele. Ten Harry jde asi k nám" Poznamenal a trochu se vyklonil ze židle aby pře země viděl.

"Co že?!" Vyděšeně jsem se koukl na Nathana.

Dobře. Dobře. To zvládnu.

"Hele Nathane, moc se ti za tohle omlouvám. Nevěděl jsem že tu bude...určitě ti to vynahradím jen..jen prostě dělej že neexistuje a kdyby na nás promluvil...tak...tak..Dělej to samé hm?" Rychle jsem sena něho usmál a snažil jsem se neotočit a Harryho někam neodstrčit.

"Co že?" Nechápavě se Nathan na mě podíval zpátky a je výraz, vypadal trochu vyděšeně.

Jenže to už jsem cítil jak za mnou někdo stojí a i když jsem se na něho nedíval, věřil jsem tomu, že má na obličeji zas ten připitomělej výraz.

Nadechl jsem se a i když jsem nechtěl, otočil se.

Hlavu jsem zvedl vzhůru a uviděl jsem rozesmátého Harryho.

"To je ale náhoda" Usmál se na mě.

"Ty musíš být Nathan! Niall mi toho o tobě hodně vyprávěl" Ignoroval mě a rovnou vystřelil ruku směrem k Nathanovi.

Ten se zase usmál a potřásl si s ním. Rychle jsem se na něho podíval a snažil jsem se mu naznačit, že jsem mu o něm Harrymu nic neříkal.

"Těšímě. Já o tobě taky slyšel" Slušně přikývl a na židli se narovnal.

"Ujišťuji tě, že to co říkal není pravda"

Harry se k nám sklonil, díky čemu mě přesvědčil ,že na sobě má zase tu kolínskou,a na Nathana s úsměvem mrkl.

Ten se automaticky začervenal.

"Fajn. Dobře to stačí Harry..pojď se mnou" Nevydržel jsem to, utěrku kterou jsem měl na klíně jsem hodil na stůl, vstal jsem a na postavil jsem se vedle zmateného Harryho.

"Hned přijdu ano? Za tím si něco vyber" Usmál se na Nathane abych ho uklidnil. A ano, taky jsme na něho mrkl.

Jenže já na to mám právo.

Hodil jsem na Stylese výhružný pohled, obešel jsem ho a on mě následoval.

Došli jsme ke dveřím restaurace a zalezli jsem do rohu.

"Páni" Vydechl Harry a vypadl, že ho celá tahle situace šíleně baví. "Takže to je on?" Ukázal nenápadně k našemu stolu a povytáhl obočí.

"Co tady děláš?!"

Nemohl jsem pochopitelně křičet takže jsem se pokoušel co nejhlasitěji šeptat.

"V restauraci? Vyjednávám světový mír?" Přeložil si ruce na prsou.


"Ne. Ne! Teď a tady. Zrovna když tu jsem já!"....

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kisk Kisk | 18. července 2014 v 16:26 | Reagovat

Úžasné<3<3 I love THIS story:-)

2 ani ani | 20. ledna 2015 v 1:03 | Reagovat

mas uzasny povidky!! skoda ze uz tu treba nemas Same mistakes a ty starsi :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama