7.8.2012-7.4.2014
I recently read your comments guys. I am still so grateful for all of you. - 8.10.2015

New beginning

10. července 2014 v 12:22 | Raduš |  Bromance ♥

okey takže ziam│ jednodílovka│ ona ví..




Slunce se konečně dostalo na oblohu a rozlilo se po celém městě. Paprsky se začaly lámat o špičky mrakodrapů a velkých obchodních domů a hlavně, budov různých firem. A těch je tady v New Yorku, jak mravenců. A jedna taková budova z mnoha, stála na jižní straně města, na kraji od středu všech těch známých staveb a vůbec všeho dění. Šedesát pater, na každé straně spousta oken a tak to vypadalo, že je budova celá jen ze skla- od kterých se odráželo slunce. Moderní a prosperující budova, jako kdyby patřila Tonymu Starkovi. Až na to, že nahoře u střehy nebylo ze železa udělané jeho jméno, ale písmena LJP. Byla to firma Liama Jamese Payna.

Velice úspěšného, významného podnikatele který byl nesmírně bohatý, inteligentní, mocný, elegantní se strategickým myšlením a i namyšlený. Přesně, jako Tony Stark. Až na to, že Liam Payne byl hodně namyšlený. Považoval práci za svůj život a už jen myšlenka , že by mohl zkrachovat, ho děsila k smrti...
Vždycky byl zván na různé slavnosti, plesy a společenské akce, tam bylo hodně velice postavených lidí. Všichni ho znali, ale o jeho soukromém životě neměli ani ponětí. Chodí vůbec na návštevy k rodině? Žijí jeho rodiče? A má vůbec nějakou spřízněnou duši s kterou tráví čas, kterou miluje a nebo s kterou dokonce žije?

Na druhou stanu přesto že si soukromý dobře chránil, všichni pochybovali, že by si někoho našel.

Má tolik práce, že nemá ani chvilku volna. Mohl by si svůj život plánovat na sekundy.
Ne že by musel, ale on chce. Je to učebnicový příklad workoholika. Žije s tím, že kdyby si odpočinul, ztratil by drahocenný čas.
A čas jsou peníze. Každý den má různé schůze a porady. Podepisuje smlouvy a má různé rozhovory. A člověk by ani nevěděl, kvůli čemu. Navíc je tak nevrlý, že by asi těžko někoho našel. .

A ani dneska se mu práce nevyhla. Měl nějaký rozhovor do časopisu. Pořádně si upravil drahé a elegantní sako. Zavázal kravatu a stříkl na sebe oblíbenou voňavku. Zkontroloval si zastřihnutý účes a bradku.
Pohledný a vysporotvaný byl. Což o to. Vážně byl krásný a i přes své chovaní byl jeden z nejžádanějších mužů....Zvonek u výtahu cinkl a vystoupil z něho reportér z novin. Měl kufřík a vypadal velmi seriózně. Nebyla to žádný krasavice s rudýmy vlasy, jak čekal.
S Liamem se uvítal a poděkoval mu, že mu dovolil s ním udělat rozhovor. Prý je to pro něho podsta. Liam se usmál a nechal mladíka, aby se porozhlédl po jeho neuvěřitelném domě.

Všude to bylo uklizené, čisté a hlavně moderní. Přesto i útulné a i domovem by se to dalo nazvat. Muž si všechno pořádně prohlížel a v tom mu jeho zrak padl do rohu pokoje. Byla tam velká kožená pohovka. Ale ona nebyla to, co ho znepokojilo.
Seděl tam mladík. Více než dvacet dva mu být nemohlo, i když mu ty neoholené vousy na věku přidávaly. Měl na sobě upnuté černé roztržené džínsy, které mohli mít velikost asi 37. Více určitě ne. Byl strašně hubený-skoro se dalo říct, až vychrtlí. To podtrhoval ještě hnědý velký svetr, který byl do všech stran vytahaný a tak to působilo, že se v něm úplně ztrácí. Jeho karamelové oči, které měl ohraničené hustými, dlouhými a krasnými řasy, směřovali k jeho hubeným prstíkům které si hrály se svetříkem. Muchlal ho v dlaní, spodní rozpraskaný ret si kousal a na svojí "práci" se velmi soustředil. Určitě nad něčím přemýšlel. Jeho snědá, opálená pleť a jeho kukuč plus ještě se svetříkem a vůbec tím, jak působil plaše, vystrašeně a zaraženě, celé to působilo neuvěřitelně roztomile. Až měl člověk chuť k němu jít, obejmout ho a umačkat ho.

Že by jeho bratr? To určitě ne. Nikdo z rodiny. Tak snad jeho přítel nebo milenec kterého schovává před veřejností? Hned pisálka napadlo ale na nic se radši neptal a mladíka si pořád bez dechu prohlížel. Pán domu si toho všiml a znepokojeně si chlapce na pohovce taky prohlédl. Zatřepal hlavou, usmál se na svojí návštěvu a dělal, že se nic neděje a omluvil se.

Liam k mladíkovi potichu ale dost rychle přišel, potáhl si drahé kalhoty a klekl si před černovláska a tím hned upoutal jeho pozornost. Mladík se na něho zadíval, jako kdyby čekal co dostane, ale ani se nepousmál. Jen na něho několikrát zamrkal. Liam se na něho ale naopak vlídně a mile usmál a natáhl k němu ruku. Dlouze a jemně ho pohladil po neoholené tváři, a mladík okamžitě reagoval tím, že zavřel oči a tvář ještě víc namáčkl proti dlani. Jako kdyby byly jeho dotyky droga a on si je co nejdéle chtěl vychutnat. Liam se proto ještě více k němu naklonil, teplou dlaň si opřel o jeho hubené koleno a povzdechl si.
"Prosím tě.." Začal potichu. "Já teď musím jít s reportérem zařídit hodně věcí. Takže, budeš dělat že tu nejsi, ano?" Jednotóně prohodil řečnickou otázku a znova se na něho usmál.
"Dobře.." Černovlásek zlomeně pípl a kývl hlavou, jako kdyby byl myslí úplně někde jinde.
"Hodný kluk" Jemně po poklepal po líci a zvedl se. Upravil si sako a podíval se směrem, kde stál muž z novin. Chystal se odejít. Ale v tom ho mladík jemně chytil za ruku a stiskl.
"A jak dlouho ti to bude trvat?" Smutně ale přitom s nadějí se mu podíval do očí.
"Chtěl jsem být dneska s tebou..víš" Fňukl aniž by Liam něco odpověděl.
"Zayne o tomhle jsme přece mluvili!" Odsekl ledově Liam a ruku mu vytrhl.

Payn protočil oči a radši se už na něho ani nepodíval. Muž dost znervózněl když viděl, jak se k němu chová. Je tak hnusný na svého přítele pořád? A když se ho na to v rozhovoru zeptá, nevyhodí ho snad?...Liam k němu s falešným úsměvem přišel a spolu šli do výtahu. Liam se ještě nenápadně rozhlédl k pohovce, ale černovlásek tam už nebyl. Zmáčkl tlačítko nižší ho patra a rozjeli se. Když se dostali dolů, usadili se u jednoho stolu který stál uprostřed pokoje a rozhovor začal. První reportér vyfotil a pak se ho ptal na otázky týkajících se toho, jak to udělal, že když je tam mladý už zbohatl. Zeptal i, co plánuje do budoucnosti. Jestli rodinu nebo kariéru. Liam se na chvilku odmlčel ale pak řekl..."Určite chci pokračovat v kariéře, ale rodinu nevylučuji..."

(. . . . .)

Najednou uslyšeli zvuk výtahu, cinknutí a vzápětí i klapot bot. Že by sekretářka?
...V tom se před jejími zraky objevil drobný černovlásek ,kterého viděli nahoře, jak zamlkle stojí u velkých dveří, v ručce zase muchlá svetřík a nervozně přešlapuje. V tom si ale oba všimli jak Zayn drží v druhé ruce malou holčičku, které mohly být tak dva-tři roky. Měla tmavě hnědé vlásky které měla v copu. Fialovou sukničku a růžový svetřík a k tomu ještě nasadily korunu velká hnědá kukadla, která beztak podědila po Zaynovi. Byly tak krásné a měly v sobě..lásku.
Měla růžové tváře a svým úsměvem, který měl jen pár zoubků, rozzářila celou místnost. Šťastně se podívala na Liama a když se na ní podíval i on tak se radostně zatetelila a ukázala na něho svým baculatým prstíkem. Nejradši by se k němu rozběhla ale Zayn jí pevně držel. Srdce mu bušilo jako o závod a choval v sobě velký strach. Když uviděl zaražený pohled Liama a hned na to redaktora, který se je nechápavě prohlížel, jako zjevení panenky Marie, do očí se mi začaly hrnout slzičky. Byl tak psychicky vyřízený.

"Zayne?.." Vydechl nechápavě Liam a okamžitě se postavil na nohy.
"Okamžik prosím" Podíval se na muže který držel v ruce blok a diktafón a pokynul mu rukou. On kývl a trochu se natočil aby jim nechal soukromý jako před tím. Dost velké soukromý na to, aby si mohli promluvit ale dost malé soukromý na to, aby všechno slyšel.

"Zayne co tady,sakra, děláš?!" Liam k němu přiběhl a naštvaně se na něho vrhl. "Co jsem ti říkal?! Tohle je-"
"Li, prosím tě nekřič" Zayn mu položil roztřepanou ručku na hruď a i přesto že byl sám vyděšený, snažil se ho uklidnit. Chápal že nechtěl aby ho, a nebo Annabel, někdo viděl ale ono to nešlo.
"Ona tě jenom chtěla vidět. Chtěla vidět svého tátu a já....já...to nešlo. Ona by začala brečet a to já nechtěl. Ona tě jenom potřebuješ chápeš to? Vím že toho máš hodně ale.." Udýchaně začal vysvětlovat ale nakonec mu hlas dopověděl službu a zlomil se mu. Slzičky mu začaly tančit po tváři, jedna pěkně za druhou. Celý se začal klepat a nakonec se rozvzlykal. Dlaní si zakryl obličej a snažil se být co nejmíň nahlas ale nepomohlo to. Malá Annabel na něho nechápavě dívala a při tom si cucala prstíky jako kdyby to byli bonbóny.
"Já jen..Li, potřebuju tě. Tak strašně hodně a ono to totiž bolí když nejsi se mnou a já si připadám jako kdybych byl...byl nepotřebný panák....kdyby si se mnou byl aspoň chvilku. Aspoň pět minut..." Zoufale plakal a škytal a pokoušel si utírat slzy.
"Miluju tě Li, řekni že i ty mě..." Podíval se na něho očkama, které teď už byly červené.
"Prosím"


Zayn čekal. Liam zapomněl na to že by se měl zlobit nebo na to, že ho chtěl seřvat. Těkal pohledem po rozesmáté Annabel a po svém medvídkovi který byl zoufalý a plakal. Nevěděl co dělat.
A pak mu to došlo. Bolestně si povzdychl a prsty si protřel kořen nosu. Věděl že na něho reportér stále čeká ale to mu teď bylo jedno. Povzdychl si.
"Kotě...." Vydechl a mírně mu chytl bradičku a podíval se mu do očí. Zayn nevěděl co má čekat. Začne na něho teď řvát? Nebo počká a seřve ho až nahoře? Ostatně, jako vždycky.

"Čumáčku můj, ani nevíš jak mě to mrzí bože... " Zakroutil hlavou a znova si povzdechl.
"Všechno...jak na tebe hnusně kašlu. Teda na vás. Jak tě ignoruju, jak na tebe řvu a házím na tebe všechny moje problémy. Jak jsem na tebe hnusný jak na tebe nemám čas, jak se vám nevěnuji, jak vás neobjímám a neříkám vám, jak vám to sluší. Nebo jak vás každé ráno nepolíbím nebo jak vás nepohladím. To jak se k vám chovám jako kus hadru, to jak dělám, že jste samozřejmost. Ale vy nejste.." Poslední slova už zašeptal. Položil ruku na Zaynova záda a přitáhl si ho pevně k sobě až se Zayn nestačil vzpamatovat.
"Omlouvám se za to, jaký jsem. Vím že si vás nezasloužím a vím taky, že bych ti častěji měl říkat miluji tě.."

Zayn neodpověděl. Hlavičku si schoval do jeho ramene a těma hubenýma ručkama jeho svalnatou hruď objal. Párkrát zafňukal ale když ucítil Liamovou vůni, uklidnil se. Tak moc mu chyběl jeho dotyk, jeho vlídná slova a hlavně on. On, on a nikdo jiný než on. Ucítil jak ho Liam začal hladit po zádech a jak se s ním začal kolébat ze strany na stranu a jak ho začal líbat na spánek.
"Polepším se koťátko to vám, oběma slibuji." Trochu se od něho odtáhl a povzbudivě se na něho usmál. "A ne jak to vždycky říkám..." Pokrčil se, vzal holčičku do náruče a rychle si jí s doprovodem jejího zvonivého smíchu, uvelebil v náruči.
"Ale opravdu. Budeme spolu chodit ven, nakupovat a na pláž. Pojedeme na nějakou krásnou dovolenou. Budeme si užívat spolčené koupele a budem spolu trávit čas..spoustu času" Básnil Zaynovi do ouška a přitom mu sem a tam dal pusu na jeho lícní kosti. Černovláskovi to opět vyhnalo slzy do očí a opět, je neudržel. "Vážně?" Jen nevěřícně vydechl a utřel si další slzu. Chtěl tomu věřit, opravdu. Ale něco vevnitř mu to nedovolovalo.
"Vím že mi nevěříš Zi..." Potutelně se usmál. Otočil hlavu na čekajícího muže a křikl na něho.
"Tiskovku ruším ale je mi líto, mám naléhavou práci kterou nesmím odložit. Vraťte se do práce a pak mi zavolejte" Zavelel.
"Ale-"

"Skončil jsem, děkuji" Odpálkoval ho Liam a znova se otočil na svého miláčka který se ještě trochu třepal a vlastně ani nevnímal, co se děje. "Ale to mi nevadí protože si to zasloužím a já vám klidně budu každý den dokazovat jak vás miluju hm?" Zašeptal a nahl se k němu.
"Miluju tě Zee, slyšíš,miluju tě" Konečně ho něžně políbil a Zaynova tvář se jako kouzlem rozzářila.

"Tak co říkáš?" Mrkla na něho a malou dívenku si k sobě lépe přitáhl, aby nespadla,
"Lee..." Povzdychl si. "Za ty měsíce jsem měl tolikrát chuť se na tebe vykašlat. Nechat se tady a odejít. Tolikrát jsem kvůli tomu plakat a byl jsem zoufalý a ty si nikde nebyl, a já přemýšlel že by to bez tebe bylo i lepší..." Zašeptal. Nemohl uvěřit že po dlouhé době jsou k sobě upřímní. Nekřičí na sebe a chovají se, jako pár.
"A i přesto že bych měl kam jít a možná by mi bylo i líp. Mám přece ji.." Pohladil malého andílka, který začal v Liamové náruči usínat, po hlavičce. "A navíc v tobě pořád vidím toho, do kterého jsem se před třemi lety zamiloval. I když je víc bohatší a upracovanější a i vzteklejší.." Usmál se na něho a tentokrát to byl on, co ho pohladil po tváři.
"A já věřím že jsi pořád ten stejný člověk"
"Takže mi dáš ještě šanci?" Povytáhl Liam obočí a vystrčil na něho svůj psí kukuč, který Zayn už dlouho neviděl.
"Dám...ale bude to jen jedna šance a budeš se o nás dobře starat jak se patří a mě, milý zlatý budeš romazlovat!" Zayn se zasmál a zase vypadal jako to nejroztomilejší stvoření na světě. Ale myslel to vážně.
"Rozkaz.." Zašeptal Liam a počkal si, až se Zee dostane na špičky aby ho políbil.
"Miluju tě..."
"Já vás víc..." Druhou rukou ho znova objal a pořádně si ho přitiskl.

Možná Liam James Payne není takový, jako ho vařejnost vidí. Možná má doopravdy city a někoho miluje. Ne kariéru, ale svého přítele a dceru. Takový doopravdy je.

A nový začátek? Ten přece nikdy nikomu neublížil....

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kiks Kiks | 10. července 2014 v 15:12 | Reagovat

Úžasné<3<3 Milujem takéto poviedky a k tomu Ziam,awww<3<3<3<3

2 Evee. Evee. | 11. července 2014 v 15:10 | Reagovat

ona víí
ona vííí
turururůůů
že už mě nebaví
nebaví
to její podceňování :3 :D (o kterým tady není ani slovo:D)

Miluju tuhle povídku a.. ty víš :3

LOVE IT.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama