7.8.2012-7.4.2014
I recently read your comments guys. I am still so grateful for all of you. - 8.10.2015

6. Záchodky 2/2

25. března 2014 v 20:33 | Raduš |  Undefield love...(Ziall)

Netýká se to jen tohohle dílu/ téhle povídky, ale myslím že jste si vědomi že bez komentů povídky nebudou.
Možná proto tady žádné komentáře nejsou. Dobře.


Po dvou minutách se ale ozvalo další klapnutí zámku a já dveře mojí kabinky otevřel.

Uviděl jsem Zayna celého, na místo jen jeho očí které na mě naléhavě tlačily abych ty dveře otevřel, poraženě jsem si odfrkl a nohy si k hrudníku přitáhl ještě blíže.
Snad si nemyslel, že mě odtamtud dostane, ne?

Tentokrát se ale na mě ty oči, připomínající rozteklou čokoládu, podívaly vítězoslavně a jemně se v nich něco zatřpytilo. Uchechtl se a chodidlem se opřel o můj batoh, který ke mě ve stejném okamžiku přisunul. Následně udělal to samé s svým, s tím rozdílem že do něho už kopl. Otočil se, chytl za kliku a dveře zavřel.

Beze slova si potichu sedl vedle mě, napodobil mojí polohu a výdechem zaklonil hlavou kterou si opřel o zeď. Opatrně jsem si ho prohlédl.

Jeho lícní kosti pokryté strništěm, hubenou hruď zakrytou mikinou až ke krku a nohy , připomínající dvě tyčky v džínách, které si objímal pažemi na kterých se nacházely tetování. A nebylo jich málo.

"Co znamená tohle?" Vystrčil jsem ruku do vzduchu a ukázal jsem na jedno tetování které měl na zápěstí. Bohužel jsem to udělal dřív, než jsem si stačil uvědomit co dělám, a zastavit se.

Čekal že mě odpálkuje s tím, že co mě to zajímá. Ale usmál se.

"Tohle?" Odhrnul si rukáv a pokynul na jakýsi hierogrif.

"Všechno. Bolest, strach, naděje, důvěra, boj, láska. Je to spíš symbol který ti ukazuje co si v životě prožil a říká ti, aby si to nikdy nevzdal" Pronesl potichu a rukáv si zase natáhl.

Páni.

"Máma by mě zabila jen bych jí o tomhle řekl" Uchechtl jsem se.

"Jo, to já jsem z toho taky vyvázl málem o krk kratší" Smíchu se sice neudržel ale po chvíly zase zvážněl.
"Možná proto že jí až moc připomínám tátu" pokrčil rameny.

"A to je špatně?" Zvědavě jsme se ho otázal a na studené podlaze jsem si k němu trochu blíž poposedl.

"Nevím. Asi. Naši se před osmi lety rozvedli a nějak to mezi němi vře až do teď"
Vysvětlil mi a pak se ke mě otočil tak, aby mi viděl do tváře. I slepý by viděl že ho to pořád bolí.


"Mě táta umřel jak jsem byl malý" Vyhrkl jsem rychle asi po minutě mučivého ticha a pak jsem si uvědomil, že to znělo asi moc vesele a taky to možná viznělo tak, že ho tím chci utišit.

"Teda, to mi řekla máma" Hlesl jsem dodatečně a jemně zvedl jeden koutek úst.

"To je mi líto" Pronesl s nepřítomným výrazem a zvedl se.

Potáhl si kalhoty přes které si ještě natáhl červenou mikinu, kterou ještě ve třídě neměl, jak jsem si všiml, a rukou si projel havraní vlasy.


"Už tě přestaly záchodky bavit?" Podíval jsem se nahoru.

"Jo víš, asi si najdu jinou kabinku. Tady je docela nuda" Zasmál se a aniž by mi věnoval jediný pohled, si batoh hodil na záda.

"Chápu, třeba tam budu lepší společnost" Zašklebil jsem se a pohled jsem vrátil na svoje prsty.

"Mám hlad" Ujasnil mi s úsměvem a otevřel kabinku díky čemuž se kolem mě rozlilo ostré světlo.

"Ty nejdeš?" Otočil se na mě s překvapeným výrazem.

"Já?"

"Jasně že ne troubo. Zvu na oběd ten záchod vedle tebe" Převrátil oči v sloup a ruce si strčil do kapes.

Už už jsem chtěl něco říct ale pak jsem pusu zase zavřel. Nechápavě a hlavně už trochu podrážděně zavrtěl hlavou a čekal, kdy se zvednu a půjdu s ním.
"..."

"...."

"Ty mě zveš na oběd?"

"Ehmm....ne"
Rychle zakroutil hlavou jako kdyby si až teď uvědomil,celou situaci. Stejně jsem se musel zasmát.

"Jen nechci aby ses cítil nějak...hm...nesvůj,hm?"

"Nesvůj? Já? Proč bych prosím tě- Oh." Kývl jsem smutně hlavou. " Ty myslíš to ve třídě. Jasně"

"Hej" Zayn se jedním rychlím pohybem dostal zase až ke mě a naklonil se ke mě.

"Nestrap se tím a prostě to pouštěj jedním uchem tam a druhým ven"

Tak dík za radu, fakt....

"Já jsem v pohodě.." Ostrě jsem prohodil a až pak jsem se konečně z té studené země zvedl a popadl tašku.



"Jsem zvyklí víš? a teď, když mě omluvíš, tak půjdu učitelovi stručně vysvětlit proč jsem zmizel z tak moc zajímavéé hodiny dějepisu."

Ironicky jsem pohodil hlavou a otočil jsem se k východu.

"Zatím můžeš jít na romantický oběd se záchodem a pak si o tom udělat tetování, co říkáš?"

....

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | 26. března 2014 v 6:41 | Reagovat

To je krutopřísně úžasný!!:33 miluju povídky ze školního prostředí :)

2 Marťáá:* Marťáá:* | 7. dubna 2014 v 19:59 | Reagovat

Krásný..:')))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama